V okolí Přimdy je hodně lesů. Je třeba se zmínit i o nich. Dlouho zdejší lesy chránily drsnější klimatické podmínky a nepřístupnost. Nezakládala se zde četná sídliště, nežilo zde mnoho lidí a doprava dřeva na větší vzdálenosti byla nerentabilní. Nejdůležitější způsob dopravy ve středověku a počátkem novověku byla doprava po vodě. V naší oblasti nejsou vodní toky vhodné pro plavbu dříví. Takže když už byly ve vnitrozemí a všude v blízkosti splavných vodních toků lesy poničeny, protože musely dodávat palivo i stavební dříví především do velkých měst a pro potřebu dolů, zůstávaly lesy v naší oblasti celkem nedotčeny. Jak vypovídají staré záznamy, byla spotřeba dřeva pro doly obrovská. Nejen pro hornickou výdřevu, ale také na výrobu dřevěného uhlí pro zpracování rud. Když byly například vytěženy lesy v širokém okolí Kutné Hory, byly tamní doly zásobovány dřívím z Krkonoš a když i tam bylo dostupné dříví dotěženo, přišly na řadu Orlické hory. Podobně, i když v menším měřítku, to vypadalo i v jiných oblastech v Čechách.

Do našich pohraničních lesů zasáhly drasticky až sklárny a železárny. To se ale již přibližovala doba, kdy si lidé uvědomili, že není možné brát z lesa dřevo do nekonečna, ale že je třeba se o něj také starat. Rozlehlé paseky vykácené skláři byly zalesňovány. Lesům v okolí Přimdy také hodně prospělo to, že byly po dobu mnoha pokolení v majetku rodu Kolowratů. Šlechtické rody většinou dbaly na to, aby potomkům předávaly lesy v dobrém stavu. V našem případě se navíc jednalo o majetek fideikomisní, jehož hodnota se nesměla snižovat a to jak odprodejem, rozdělením mezi dědice nebo jiným snižováním majetkové podstaty.

Lesy v naší oblasti nejčastěji poškozovaly přírodní vlivy. Někdy jim ovšem "pomíhali" nevědomky i lidé. Třeba tím, že se ve velké míře vysazoval všude smrk. Dával větší výnosy, ale jeho porosty jsou méně odolné při náporu silného větru. Jedna z největších pohrom tohoto druhu postihla Kolowratovy lesy 25.5.1830. Vichřice položila na zem na 280.000 m3 dřeva. Vzniklé holiny byly znovu zalesněny a to smrkem, borovicí, bukem s příměsí javoru a dubu.

Další větší vichřice následovaly a intervaly mezi nimi se poslední desetiletí zkracují. Jednou z nich byla vichřice v r. 1984.

V nadmořské výšce nad 600 m často láme vršky stromů mokrý sníh, k němuž se v blízkosti Přimdy často přidává i tíha ledu, v který se mění nádherné jíní. Tím trpí ve velké míře jinak velmi odolné břízy. Ušetřeny nezůstávají ovšem ani jiné dřeviny. Ve smrkových porostech okolo Přimdy přišlo o původní vrcholek mnoho smrků a nahradilo jej náhradním - "bajonetem".

Značné škody lesu působí jelení zvěř loupáním kůry na stojících stromech. Poranění má za následek hnilobu dřeva. Místo kvalitní kulatiny, z níž by se mohlo na pilách nařezat prkna, se pak těží shnilé dříví, použitelné jen jako horší palivo. Výnosy z myslivosti nemohly nikdy nahradit ztráty na dřevě způsobené loupáním. I když poplatky za odstřel jelenů nebyly malé. V r. 1908 se platilo za jelena desateráka 1.000,- K a za čtrnácteráka 1.500,- K. Za koně zaplatil v té době kupec 140,- K. Šlechtičtí majitelé lesa se snažili omezit škody lovnou zvěří tím, že jelení a dančí zvěř chovali jen v oborách, takže les mimo obory byl ušetřen. I pak byly ale škody neúnosné a tak na některých panstvích byla jelení a dančí zvěř úplně vystřílena. Další období, kdy někteří lesníci neviděli "přes parohy les" nastalo v době po 2. světové válce, kdy se mnozí hospodáři řídili zásadou " z cizího krev neteče" a budoucnost lesů a generací lidí, kteří budou sklízet co oni "pěstovali" je nezajímala. V období socialistického hospodaření nebylo takové myslivecké "hospodaření" výjimkou.

Uvedl jsem, že lesy v naší oblasti byly zachovalejší než ve vnitrozemí a u splavných řek. Ale i tady byl, zvláště v blízkosti sídlišť, les nevalné kvality. Místní obyvatelstvo mělo totiž různá práva. Mimo jiné pastvu dobytka v lese a hrabání hrabanky. To se změnilo až po vydání císařského patentu o lesích v r. 1852.

Je to zlé, když propukne v lese požár. Když se v 2. polovině 19. století stavěly lesní cesty, budovaly se i protipožární nádrže.

V lesích okolo Přimdy nežije jen jelení a černá zvěř. Proti dřívějším dobám ale některých druhů nebezpečně ubývá. Ještě koncem 70. let 20. století nebylo ničím mimořádným narazit v rozvadovském revíru na tetřeva. Jeho ubývání je ale doloženo už v době 2. pol. 19.století. Podobný osud potkal tetřívka. Velké šelmy vymizely už mnohem dříve. Na sousedním panství knížete Windischgrätze byl údajně zastřelen poslední vlk r. 1801 a staré záznamy uvádějí, že při honu r. 1687 byli zastřeleni 3 medvědi.

Stav našich lesů se, na rozdíl od mnohých jiných odvětví, v socialistické éře nezhoršil. Zásluhu na tom má především to, že většina lesníků má "svůj" les ráda a nechce mu ublížit. lesníci jsou dík prostředí, v němž žijí, tradičně konzervativní a s odporem pohlížejí na snahy zavádět u nás neověřené metody. Třeba po vzoru bývalého SSSR. Přimdské lesy nebyly kromě toho dosud příliš ohrožovány imisemi. Nebýt škod působených jelení zvěří, která nejenže loupala kůru na stojících stromech, ale také spásla hodně listnatých sazenic, jejichž vpravením do lesa se měla především zvýšit odolnost porostů proti ničivému větru, bylo by pokračovalo zlepšování stavu lesa, s nímž se u nás začalo asi před 200 lety.

O lesy v okolí Přimdy se v současné době starají Lesy České republiky, Kolowratovy lesy a město Přimda. Největším zpracovatelem dřevní hmoty je Lesní společnost Přimda, a.s.. Je k tomu vybavena potřebnou technikou. Úkolem Lesní společnosti Přimda, a.s. není ale jen těžba dřeva a zvýšení jeho ceny dalším zpracováním, ale také podle pokynu pracovníků Lesů české republiky, vycházejících z předpisu Lesního hospodářského plánu a místních zkušeností lesníků, se stará o nové zalesnění a následnou péči o les. Když byla zavedena tato neobvyklá organizace rozdělující péči o les mezi dvě samostatné složky, vyvolávalo to u starších lesníků nedůvěru. Ukázalo se, že tam, kde se do vedení organizací dostali skutečně schopní lidé, přineslo organizační opatření, přihlížející k nástupu tržního hospodaření, dobré výsledky.

Ve sborníku "Český les - příroda a její budoucnost" se píše o tom, že jediným, ale velkým bohatstvím českého lesa je jeho příroda. V oblasti, kde není nerostné bohatství, kde není dobře možné budovat průmyslové aglomerace, kde nemůže být rentabilní ani zemědělská rostlinná výroba, může být zachovalá příroda důležitým hospodářským faktorem. Toto bohatství je třeba střežit, zvelebovat a využívat. To není jen záležitost lesních organizací, které usilují o trvalou produkci dřeva, dodávají národnímu hospodářství důležitou obnovitelnou surovinu, vytvářejí zisk a poskytují práci místním lidem. Další pracovní příležitosti vytváří sektor služeb zaměřený na turistický ruch. V tomto směru se již na Přimdě dost udělalo. Zvláště po r. 1989. Podstatně se rozšířil počet lůžek v ubytovacích zařízeních a možnosti stravování. Lyžařská sjezdovka zvyšuje přitažlivost Přimdy v zimním období.Dalším krokem bylo vybudování sauny a přidružených služeb.

Ing. Jiljí Andrš, 2000